a proč si už držím bezpečný odstup. Bylo to počátkem střední školy, kdy mi marihuana vkročila do života a pomalu se stala běžnou součástí mého života. Jednalo se o funkční doplněk ke kouření a alkoholu a další způsob, jak se dívat na svět jiným způsobem. Zároveň ale i skrytá hrozba, která vede k dlouhodobým rizikům.

Když jsem byl malý chlapec a poprvé slyšel výraz kouřit trávu, nechápal jsem, co z toho lidé mají. Představoval jsem si, jak si někdo utrhne trs trávníku včetně náhodného psího hovna a poté vše zapálí a bude inhalovat. Netušil jsem, že jde o synonymum k populární droze. V moderním světě se začíná marihuana prosazovat jako efektivní nástroj pro (podpůrnou) léčbu, a některých částech světa dochází k legalizaci. Já byl roky pro legalizaci, ale z osobního hlediska to již vidím jinak.

Intr

Střední školu jsem studoval mimo své bydliště, a v týdnu jsem bydlel s dalšími chlapci na sedmém patře internátu. Běžně byli vedle sebe dva pokoje, propojené chodbou obsahující společný záchod, sprchu a umyvadla. Každý pokoj měl čtyři místa ke spaní, což znamená čtyři různé pubertální osoby v každé místnosti. Statisticky bylo pravděpodobné, že jeden takový dvojpokoj bude obývat kuřák marihuany, a u nás to nebylo výjimkou.

“Róža” byl typický dredař, ačkoliv měl kratší vlasy. Byl společenský, sportoval, ale zároveň i kouřil, pil a od rána do večera si kompenzoval bolest, prožitá traumata a nezpracované emoce medikací ve formě zakázané látky marihuany, odborně také zvané jako “hulení”. Bylinky si pěstoval asi na zahrádce svého bydliště, ale byli i časy, kdy se snažil pěstovat na férovku pod lampou v peřiňáku pokoje internátu. V každém případě byli jeho oči nápadně rudé od rána do večera, což značilo přístup k velkému množství smradlavého konopí.

První zkušenosti

Nepamatuji si svou první zkušenost s marihuanou, ale tipuji, že občasné pokouření začínalo právě na začátku střední školy. V tu dobu jsem vstoupil do věku (15+), kdy bylo reálné získat alkohol ve vybraných hospodách. Díky intru jsme byli separováni od zvídavých spárů našich rodičů a heslo sex, drogy a rock’n’roll bylo standardní nastavením pro objevování dříve nedostupných aspektů života. Marihuana byla dostupná právě díky lidem, kteří ji konzumovali, a s radostí sdíleli i s ostatními.

Většinou jsme kouřili odpoledne v nedalekém parku, kde marihuanu zkoušeli i naprostí nováčci. Jednomu našemu spolubydlícímu tato látka nedělala příliš dobře, a měl po její konzumaci tendence za rychlé chůze bourat do zaparkovaných aut. Většina z nás ale látku snášela bez problémů, a já nikdy neřekl ne. Postupem času se kouření v parku změnilo v kouření s náhodnými skupinami lidí u školy, či záchranné ranní jointy (joint = marihuanová cigareta) před nudnou praxí z elektroniky. Čím vyšší ročník střední školy, tím více stavů zhulenosti během vyučování.

Prostředí

S marihuanou jsem přišel do styku v podstatě kdekoliv. Na intru byli huliči, ve škole byli huliči, v místě mého bydliště byli huliči. Bylo jen na mně, v jakém míře jsem chtěl do tohoto světa vstupovat. Jelikož jsem nebyl pěstitel ani nesázel kytky v poli kukuřice, jak bylo u mladých lidí zvykem, moje angažovanost v huličském světě byla limitovaná, jelikož jsem nic nepřinášel a pouze bral. Byl jsem vždy host, nikdy hostitel. Díky tomu nebyl zhulený od rána do večera, ale spíše v náhodné dny a náhodné časy. Na druhou stranu jsem ztrácel svou autenticitu, protože jsem se často choval podlézavě a tak, aby se zavděčil osobám, jež tuto látku poskytovali.

To se změnilo po střední škole, kdy jsem pracoval v Brně na zákaznické lince a kamarád mi sehnal za menší úplatu krabici hulení, která mi vystačila na měsíce konzumace. Bylo to poprvé, kdy jsem měl větší zásobu, a v práci jsem se vždy těšil na to, až dojedu šalinou k bydlišti a na balkóně si zapálím další brk. Každodenní zhulenost se stala novým standardem, a čas, který jsem mohl věnovat socializaci, jsem trávil sám, zhulený u počítače.

Účinky

Mnoho lidí se mně v životě ptalo, “Co ti to dělá?” nebo “Co z toho máš?”. Fér otázka, na kterou jsem nikdy nedával upřímnou odpověď. Pokud nic nevíte o marihuaně, potom možná znáte tři efekty: hlad, červené oči a smích. Smích byl určitě při prvních konzumacích, ale nevím, jak moc za to mohla samotná droga a jak moc bylo způsobeno placebo efektem. Když mi všichni říkali “Budeš se smát”, tak jsem se smál. Červené oči jsou běžným následkem a hlad bych spíše specifikoval jako “chutě”, často přichází až časem a přímo po konzumaci hlad nebývá, možná naopak. Přesto za pár desítek minut bývají chutě velké, a konzumace všeho, co je po ruce je určitě vyšší.

Co se týče toho psychotropního efektu, kvůli kterému kuřáci marihuanu konzumují, definoval bych to slovem “uvolnění”. Nyní budu mluvit za sebe, efekty se mohou lišit. Pro mě je marihuana pasivní droga a preferuji ji konzumovat sám nebo s omezeném sociálním kruhu. Ve společnosti jsem pod marihuanou lehce paranoidní a mám pocit, že na mně všichni koukají. Nemám chuť si povídat ani komunikovat. Nechci být aktivní. Naopak, chci být pasivní, sednout si na zadek a koukat na seriál. Chci hrát nějakou hru. Jsem kreativní, ale nejsem schopný efektivně pracovat. Krátkodobá paměť trpí a často zapomínám aktuální informace.

Smyčka

Když jsem byl v režimu pravidelného huliče, den vypadal zhruba následovně. V pracovních dnech jsem vstal a šel do práce, v nepracovních jsem se probudil a první věc, na kterou jsem myslel, byl joint. Jednoduše řečeno, byl jsem zkouřený většinu volného času, a když jsem nebyl zkouřený, přemýšlel jsem nad tím, až si drogu dám. Zároveň ale s roky přicházeli i výčitky, protože mi hulení už dávno neposkytovalo radost.

To, co začalo jako nevinné testování a zábava, se změnilo v nebezpečnou rutinu. Nehulil jsem pro žádný benefit, ač jsem si to nalhával, hulil jsem proto, abych utišil své emoce a traumata. Ve zhuleném stavu jsem si často říkal “Musím s tím přestat”, což se dělo především tehdy, když jsem pociťoval pravidelnou fyzickou bolest na plicích i jiných částech těla. Jakmile jsem ale vystřízlivěl, balil jsem již dalšího jointa. Zdraví bylo na druhé koleji, útěk od reality byl na té první.

Závislost

Jsem Lukáš a jsem závislý na marihuaně. Je to pro můj předchozí životní styl droga volby, a při dlouhodobém používání něco, co mi negativně ovlivňuje náladu, spánek, motivaci a zdraví. Když jsem měl marihuanu v šuplíku, nedokázal jsem nikdy odolat a nehulit. Když jsem jí neměl a ani neměl možnost ji získat, potom jsem se s tím po pár dnech smířil a dokázal žít bez ní. A takhle nějak jsem žil spousty let. Měsíce, kdy jsem byl mimo pracovní dobu zkouřený neustále a měsíce, kdy jsem neměl ani prd, ve střídavém kolotoči.

Právě nedostupnost je něco, co považuji za skvělý benefit, a díky čemuž mě osobně děsí legalizace. Aktuálně nemám problém si dát výjimečně s někým jointa párkrát za rok. Vypustím tím trochu páry, ale ani se neohlédnu a vrátím se ihned zpět do funkčního života bez této drogy. Kdybych ale chodil kolem výloh, které trávu nabízí, potom bych musel odolával ve zcela jiném měřítku. Z mého pohledu rozhodně dekriminalizovat, je to jen bylinka, ať si to doma pěstuje, kdo chce, ale komerční nasazení a prodej je pro mě osobně rizikové a rád bych se tomu vyhnul – ze svých vlastních, sobeckých důvodů.

Nebude to tak černé

Krátkodobě marihuana není nebezpečná. Nikdy se mi nestalo, že bych po požití nevěděl, co dělám, a vždy jsem měl kontrolu. Navíc se jedná o mírumilovnou drogu. Běžný, psychicky zdravý člověk, nebude po marihuaně nikdy agresivní a pokud ano, nemá to s drogou nic společného. V oblasti agrese dominuje legální alkohol, po jehož požití vzniká velké procento násilných trestných činů. A pokud je v mixu drog násilníka i marihuana, pak to není příčina agrese, jen pasivní divák v bizardním divadle.

Marihuana je dobrý nástroj v oblasti léčitelství a může pomoci například s bolestí. Zároveň se používá třeba i při léčbě depresí, ale zde jsem skeptický. Krátkodobě super a lepší nežli zobat prášky, ale měla by to být podpůrná léčba při terapii. Bohužel, přijde mi, že tam, kde je to legální, se používá dlouhodobě na řešení depresí a různých psychologických problémů. Prostě se zhulím a utlumím tím bolest. Měli bychom se ale soustředit na příčinu, a ne na symptom, kterým deprese je. Pokud je mé řešení problémů to, že budu mít neustále utlumený svět a budu žít v pasivitě, pak to není zdravé a ani efektivní.

Socializace a zážitky

Když jsem přestal marihuanu trvale konzumovat a podíval se na to zpětně, vím, že dlouhodobě je pro mě nebezpečná. Je to droga, která mě posílá do stavu pasivity a nemám chuť po ní cokoliv dělat, a to je opak toho, kam bych chtěl směřovat. Marihuana pro mě byla vhodnou volbou v předchozích letech, když jsem trávil čas na židli sledováním seriálů, ale nyní mi již nedává smysl. A to je dobře.

Přesto budu pamatovat i na dobré časy, protože marihuana, jako většina drog, je dobré sociální pojítko. Poznal jsem díky ní lidi, se kterými bych běžně třeba vůbec nemluvil. S přáteli jsme chodili ven a na procházky, abychom si mohli drogu v klidu užít, a následkem jsme měli extra pohyb. A ač je z mého pohledu marihuana dost pasivní a když jsem ji kouřil sám doma, preferoval jsem stav “nic nedělat” nežli “dělat”, s přáteli jsme byli někdy i aktivní a zažívali větší porci vnímané zábavy. Také to může být skvělý pomocník ve chvíli, kdy musíte dělat jednoduché, rutinní úkoly, a chcete si to trochu zpestřit. To se však dá udělat i hudbou nebo podcastem, a člověk k tomu nemusí konzumovat drogy.

Závěrem

Marihuana měla pozitivní stránky, ale většinou jsem je hledal ve chvíli, kdy jsem se snažil obhájit její konzumaci. Dlouhodobě pro mě ale rozhodně nebyla přínosem, naopak. Místo toho, abych přemýšlel nad tím, co nového zkusím nebo jaké problémy budu řešit, jsem přemýšlel nad tím, jak přijdu po práci domů a dám si jointa. Mentální kapacitu, která měla sloužit k mému rozvoji, zabírala droga a já stagnoval. Nesvádím to na tuhle bylinku, je to jen nástroj, který jsem se já rozhodl používat.

Jsem Lukáš a jsem závislý na marihuaně, přesto jsem se rozhodl již nehulit. A upřímně, je mi od té doby mnohem líp. Přestal jsem tlumit bolest, a místo toho ji prožívám a akceptuji. Už díky tomu jsem klidnější a vyrovnanější osobou. A ten klid, který mi poskytne pocit spokojenosti sám se sebou, mi žádná droga poskytnou nemůže. A to je jedině dobře.

Pokud by vás zajímalo, jak jsem se dostal díky marihuaně do problémů se zákonem, pak doporučuji můj článek Jak jsem si objednal marihuanu na internetu.