Můj byt není stále připraven k použití a věci uklizené. Nastěhoval jsem se teprve v úterý, a ve čtvrtek mě čekal první pracovní den. Dle pokynů se mám dostavit na recepci budovy v devět hodin ráno, kde obdržím další pokyny. Řešil jsem dopředu především oblečení a co si vzít s sebou. Pojďme nahlédnou do mé nové práce.

Devět let jsem strávil jako grafik ve veřejné instituci. Po hledání práce a hledání bytu v Praze nastupuji na pozici v oblasti prodeje po telefonu, což pro mě znamená zcela novou výzvu, a je to na mně znát. Ráno se probouzím jednak natěšený, ale zároveň i nervózní. Dvakrát si posedím na záchodové míse, k tomu mě bolí hlava. Beru si vitamín C a paralen a jdu se obléct. Zvolil jsem kalhoty a košili, abych udělat dobrý první dojem. Sebou si beru batoh, velký sešit a fixu a neslazenou minerálku.

Představení

Na recepci budovy jsem přišel zhruba o deset minut dříve a recepční mi řekla, ať počkám s novými kolegy a ukázala na obsazená křesla. Přesunul jsem se tedy o pár metrů dál a představil se skupince osob, kteří zde již čekali. Když poznávám někoho nového, vždy se snažím o správné podání ruky, pohled do očí a úsměv. Zároveň hned použiju jméno osoby a snažím se ho zapamatovat. Když mi tedy někdo řekne “Petr”, hned pronáším “Rád tě poznávám Petře”.

Lidé velice rádi slyší své jméno, a “Jména si nepamatuji” je vždycky jen výmluva a lenost. Vím to, protože jsem se většinu života vymlouval stejně. Jak si něčí jméno zapamatovat? V první řadě, okamžitě jméno použiju a na začátku ho co nejvíce opakuji. Zároveň funguje i vizuální asociace. Pokud například poznám nějakého Honzu, v hlavě si představím nějakou bizardní vizualizaci mezi tímto Honzou a Honzou, kterého již dobře znám. Například si představím, jak se navzájem mlátí po hlavě pánvičkou. Asociací si pak snadněji vybavím něčí jméno.

Zápisky

Nováčků nás nastoupilo i se mnou osm, musel jsem si tedy zapamatovat sedm nových lidí, a k tomu i jméno našeho školitele, kterému budeme říkat Filip. Jakmile jsem měl příležitost, zapsal jsem si do svého sešitu všechna jména i základní informace, které tyto osoby poskytovali. Ale to předbíhám.

Po našem vzájemném představení nás krátce po deváté vyzvedla Martina z oddělení lidských zdrojů. Byla to stejná osoba, se kterou jsem měl vstupní pohovor. Martina nás vzala do třetího patra budovy a usadila v zasedací místnosti, kde byla připravená voda, káva a sušenky. Během úvodních minut nám představila společnost, rozdala sešity a podklady, vysvětlila benefity, nastavila základní pravidla, popsala bezpečnost práce a dala organizační pokyny. Také nám poskytla podkladové materiály a vytvořila přístupové karty pro použití k výtahu a vstupu do budovy.

Přivítání

Po základním zaškolení nám Martina poděkovala a přizvala trenéra Filipa, který se nám bude první dny intenzivně věnovat. V první řadě proběhlo seznámení a byli jsme vyzvání, aby se každý z nás krátce představil, řekl něco o sobě a proč právě tato práce. Snažil jsem se zapsat nějaké základní údaje, které jsem o ostatních pochytil, a když přišla řada na mě, v rychlosti jsem popsal svůj život a důvod, proč jsem, kde sem. Ne, necitoval jsem v rámci hodin zážitky z tohoto blogu, poskytl jsem velice osekanou verzi.

Po představení jsme obdrželi informace o tom, co nás v následujících dnech čeká. Jako první poznáme našeho zaměstnavatele a možnosti, které nabízí. Poté proběhne školení základních prodejních dovedností a bude nám představena jakási šablona prodeje, o které budu v budoucnu referovat jako “Body prodeje”, kterou se musíme naučit nazpaměť a umět jí kdykoliv a kdekoliv. Další den budeme pokračovat, budeme si trénovat call script (scénář pro volání) a zlepšovat své dovednosti. Reálnou práci na telefonu si vyzkoušíme zhruba třetí den, tedy až po víkendu, protože dnes je čtvrtek.

Přítel u stolu

Když přišel čas na oběd, rozhodli jsme se s dalšími třemi účastníky zájezdu vyrazit do nedaleké restaurace. Co se týče sociálních interakcí, existuje snadný způsob, jak být mezi lidmi oblíbený – zajímat se o ně a pokládat otázky. Nezáleží na to, jestli jsem chytrý, ale na tom, aby se se mnou cítili chytře ostatní. Nikdo si nebude pamatovat, co jsem mu řekl, ale bude si pamatovat, jak se se mnou cítil.

Z toho důvodu se snažím být přátelský a zajímat se o jiné. Během celého dne i oběda jsem si všimnul, že jak já se ostatních neustále ptám, mě se vlastně nikdo jiný pořádně na nic nezeptal. Je to důkaz toho, že většina osob se zajímá především o sebe, což ale není výtka. Vůbec mi to nevadilo, protože nejvíce se toho učím, když mlčím, a mluví někdo jiný. Jsem v jádru introvert ale to neznamená, že nemohu být přátelský a společensky funkční.

Na pohodu

Má ranní nervozita byla logická, ale zbytečná. Den utekl jako voda, já poznal spoustu fajn lidí a naučil se spoustu nových věcí. Nebudu v tomto článku zacházet do detailu ohledně školení, to si nechám na příště. Spíše jen shrnu první den v práci jako takový. Snažil jsem se udělat dobrý dojem, být pozitivní, přátelský a ptát se. Zároveň jsem byl aktivní v průběhu školení a zajímal se.

V podstatě se mi podařilo to, co jsem si stanovil, a vlastně první den překonal má očekávání. Ranní obavy a stres byli zcela logické, ale nakonec zbytečné. Sešli jsme se jako fajn parta lidí, trenér Filip byl během dne zábavný a jeho prezentace nás udržovala v bdělém stavu. Z práce jsem odcházel nadšený, protože jsem cítil, že jsem se přidal ke správné společnosti. Z dosavadních poznatků bylo znát, že se můžu čekat na pozitivní prostředí, ve kterém hraje velkou roli růst a zpětná vazba.

Ale jestli to tak v reálu je, to se na začátku rozhodně nedá určit a budu k tomu potřebovat mnohem víc zkušeností. O tom někdy příště.