Minulý rok jsem se rozhodl stát se životním koučem. Mým cílem bylo začít dělat něco smysluplného, naplňujícího a pomáhat lidem. Měsíce jsem studovat, cvičil a vyzkoušel jsi také funkci koučované osoby na druhé straně. V lednu jsem spustil web a otevřel své služby světu. Výsledek se ale lišil očekávání.

Ze začátku jsem neměl úplně jasný plán, ale hlavním cílem bylo vzdělání v oblasti, což jsem si postupně udělal. Pochopil jsem principy koučování a začal koncem minulého roku pravidelně koučovat jednu z mých blízkých osob. Když jsem zveřejnil web lukasmikula.cz, přidal jsem i nabídku konzultací z osobního rozvoje a životosprávy a k tomu jsem přidal odborné přednášky pro firmy, mezi nimiž jsem měl prozatím připravenou jednu přednášku na návyky.

Tady mě máte

Před spuštěním webu jsem poprosil známé, aby mi na to mrkli a dali zpětnou vazbu. Dostal jsem skvělou konstruktivní kritiku od blízkých osob, web přepsal a zveřejnil. “Mohu vám pomoci”, chtěl jsem říct do světa. Jen jsem nevěděl, jak na to. První skupina lidí, které při vstupu do nové oblasti většinou oslovujeme, jsou přátelé a rodina. U koučování je to ale trochu divné, protože jsou vybudované určité vztahy a je těžké držet objektivitu. Také může být značně nekomfortní, nechat se koučovat od blízké osoby.

Jinými slovy, je potřeba přemýšlet dost specificky na to, abychom si dokázali vytvořit objektivní odstup, ať už na straně kouče, či na straně klienta. V případě blízkých osob toto přemýšlení většinou není už proto, že se jedná o léty vybudované vztahy, které jsou již nějakým způsobem definované. I přesto jsem získal alespoň druhou osobu, kterou jsem znal, jež mé služby chtěla využít. Tím výčet mých klientů, v tuto chvíli dva, na delší dobu skončil. Musel jsem začít dělat kroky k tomu, abych zviditelnil svou existenci v rámci světa.

Budování zpětných odkazů

To, že nepoužívám Facebook a jiné sociální sítě byla nevýhoda. Musel jsem začít u jiných, bezplatných řešení. Prvním zdrojem odkazů na můj web je tento blog, na který v tuto chvíli měsíčně zavítá zhruba 900 osob. Přidal jsem odkazy na své služby do svého příběhu a do článků. Poté jsem se zaregistroval do internetových katalogů, vytvořil profil na Google firmách a Seznam firmách. Také jsem poprosil o sdílení svou kamarádku Hanku, která má určitých okruh sledujících na Facebooku. K tomu jsem ještě zveřejnil informace o svých službách na jediné sociální síti, na které se nacházím, a tou je LinkedIn.

Pár týdnů jsem čekal, ale nic se nedělo. Rozhodl jsem se přejít k placeným řešením. Nejlogičtější je reklama na internetu, a tak jsem v rámci 4 týdnů utratil 1200 Kč za zhruba 300 návštěv z reklamy. Nejsem odborník v internetové reklamě, takže to bude asi mizerná optimalizace ceny za návštěvníka. Jelikož lidé přišli ale nikdo služby nechtěl, zariskoval jsem víc a vyzkoušel registraci do katalogu Na volné noze, která stojí 5203 Kč ročně. Čekal jsem pár dní na to, až mi prezentaci připraví, a poté došlo ke zveřejnění.

Zklamání

Ani po zveřejnění mého profilu v tomto katalogu k ničemu bohužel nedošlo. Interní systém katalogu ani neobsahuje žádné nástroje pro networking (navazování kontaktů), celkově mě to za tu cenu zklamalo (funguje jim skvěle podpora a pro některé osoby to třeba bude mít větší rozdíl). Následkem tohoto zklamání jsem se začal cítit smutný, naštvaný a celkově nespokojený, protože jsem měl jiné představy. Doufal jsem, že už budu mít nějaké nové klienty a trénovat s nimi koučink, ale nikde nic.

Zhruba dva dny jsem měl špatnou náladu i když jsem chápal, že je to prostě jen překážka v cestě. Dal jsem jsi prostor k tomu být zklamaný a prožít si to, zároveň jsem se ale snažil přemýšlet pozitivně a věřit, že ve finále to dobře dopadne. Samozřejmě, míra zklamání byla relativně velká, protože nešlo o krátkodobou snahu. Měsíce jsem se vzdělával, připravoval, projel si proces s mou mentorkou. Byl jsem připraven začít budovat novou kariéru. Bohužel, zákazníci nikde, a já začal o předpokládané budoucnosti pochybovat.

Vysvobození

Když jsem se po dvou dnech špatné nálady probudil, řekl jsem si, že takhle to nepůjde. Nemůžu sedět doma na zadku a čekat, až se něco změní a něco ke mně přijde. Vzpomněl jsem si na to, že mi před pár týdny Hanka nabízela kontakt s jejím kamarádem, který chce vstoupit do světa mentoringu životosprávy. Chtěl mě poznat a popovídat si o tom, že bychom si mohli navzájem dohazovat klienty. Zavolal jsem tedy Hance, řekl si o číslo a o chvíli později volal Martinovi.

“Ahoj Martine, Hanka před pár týdny říkala, že bys mě rád poznal. Chceš se sejít a promluvit si?”. Dohodnul jsem si s ním schůzku ten den s tím, že se alespoň seznámím s někým novým a vytvořím si kontakt. O pár hodin později jsme se sešli v kavárně v nepříliš vzdáleném městě. Martin je velice příjemná osoba na povídání a než jsme se nadáli, byli za námi čtyři hodiny kvalitní konverzace.

Víš jak

Původně jsem měl v plánu s Martinem řešit spolupráci, ale v průběhu konverzace se trochu změnil koncept. Spolupráce z jeho strany zatím nebyla relevantní, ale na druhou stranu jsem měl pocit, že bych mu mohl v životě hodně pomoc právě díky koučinku. Vlastně jsem o tom byl přesvědčený, a tak jsem se mu rozhodl své služby nabídnout. Řekl jsem mu úplně na rovinu, co se mi honí hlavou a proč si myslím, že bych pro něj mohl být přínosem.

Bylo to poprvé v životě, kdy jsem neměl problém prodat “sám sebe” a své schopnosti. Bylo to tím, že jsem plně věřil tomu, co prodávám. Nešlo tu o nějaké nucení, šlo totiž o to, že vyřeším jeho problémy. Na tom se správný prodej zakládá. Řekl jsem Martinovi, ať si to rozmyslí, a s úsměvem jsme se rozloučili. O pár dní později jsem mu proaktivně zavolal a hurá, měl jsem nového klienta. Mé vyhlídky se změnili, mraky se stáhli z nebes a já viděl krásnou duhu.

Co kdyby

V rámci stejného týdne došlo k dalšímu uvědomění. Každý týden chodím na pravidelné skupinové terapie zaměřené na závislosti (mou minulostí je alkohol, marihuana, gambling), a právě toto sezení mi poskytlo důležité zamyšlení. Zaprvé, může trvat měsíce i roky, než si vybuduji praxi a budu mít dostatek klientů. Koučování je celkem kompetitivní oblast, a jsou tu lidé mnohem vzdělanější a s mnohonásobnou praxí.

Za druhé, proč mám potřebu si vybudovat něco svého a nezkusím praxi v nějakém zaměstnání? Nemusí to být přeci založené na podnikání, existují i jiné možnosti. Uvědomil jsem si, že podnikání by můj cíl možná proto, abych si dokázal, že na to mám. V minulosti jsem v tom totálně selhal, teď jsem ale jinou osobou. V základu jde o to, jestli to všechno dělám pro svou budoucnost, nebo pro sebe.

Nový svět

Na jedné straně byl nový, třetí klient, který mi poskytl vítr do plachet a nové zkušenosti. Upřímně, i od třech klientů jsem se dokázat naučit strašně moc, a hlavně mám pocit, že jim proces pomáhá. Věřím v koučink a plně věřím v to, že v určitých fázích života každý z nás svého kouče potřebuje. K tomu jsem začal po očku hledat i možnost koučování v rámci firem, ale zde opět chybí praxe či zaměření (např. kouč pro agilní techniky). Poslal jsem pár životopisů, ale úspěch nebyl realistický.

Na konci se ale vše změnilo, a souhrou jistých myšlenkových pochodů a reálných akcí jsem se rozhodl, že s koučinkem prozatím skončím. Koučink je skvělý nástroj, ale především jsou jeho principy přenositelné i do jiných osobních i kariérních oblastí. A díky tomu vůbec nemám problém říct „Teď to není pro mě“, protože ty znalosti budu uplatňovat dál, jen v jiné oblasti. A jaká oblast to je? Co se teď v mém životě zásadní mění a kam se vydávám? To se dozvíte v následujících týdnech.