a co s tím. V červnu minulého roku jsem započal svou cestu za změnou. Obnášelo to především chození mimo svou komfortní zónu, pohyb, nové návyky, socializaci a vzdělávání s omezeným časem pro zábavu. Nyní jsem ale ve stavu úpadku a musím hledat řešení.

Když jsem prošel změnou a nastartoval “Lukáše 2.0”, můj mozek doslova explodoval a vstřebával jsem informace jako malé dítě. Mé vědomí, podvědomí, duše i tělo vítaly změnu k lepšímu a poskytli mi veškerou podporu pro nalezení a uplatnění mého potenciálu. Věděl jsem, že to tempo nevydrží věčně a stagnace bude přirozená. Teď mám ale pocit, že se vše rozpadá jako domeček z karet.

Čtvrtek 27.1. 22:45
Nepovedlo se mi usnout v tradiční dobu, vstávám z postele a začínám psát tento článek.

Selhání

Na tomto blogu jsem toho psal hodně o selhání, ale všechno se týkalo minulosti. Jednalo se o věci, které již neovlivním, a bylo tak relativně snadné o nich psát. Nyní se ale potýkám s přítomností. Bojuji s nedostatkem motivace, hledám chuť a touhu a ztrácím tempo na všech frontách.

Jde především o to, že se snažím začít nějaký svůj online projekt, už mám vymyšlený koncept, ale nemohu se dokopat k realizaci. Nemám problémy být produktivní v práci nebo pro své klienty, mám problémy být produktivní pro sebe. Odráží se to pak i v mém chování, a pociťuji občasné malé náznaky vzteku, což značí vnitřní nespokojenost.

 

Pohyb

Co mi přineslo obrovskou hybnou sílu do života byl pohyb. Něco, u čeho jsem vydržel, a po půl roce chození a jógy jsem tento rok přešel na něco intenzivnějšího – kardio ve formě běhu a základní posilovaní s TRX. Běh jsem začal zlehka, celkem 20 minut cvičení, kde se střídá po pár minutách běh s rychlou chůzí. Běhat jsem byl pětkrát.

Minulou středu jsem byl na kruhovém tréninku. Byl jsem zničen, ale cítil jsem se dobře. O pár hodin později jsem začal cítit bolest v koleni, jako když se kopnete o roh stolu. Předpokládal jsem tradiční naražení, i když jsem si nepamatoval náraz kolenem do tvrdého materiálu. Nevěnoval jsem problému příliš pozornosti.

 

Pohybem k trvalé invaliditě

O den později jsem si šel zacvičit na TRX, běh jsem raději vynechal. V pátek jsem byl bruslit, a následně na návštěvě u přátel, kde jsem se po velmi dlouhé době opil – kocovina byla druhý den překvapivě snesitelná. Již v sobotu odpoledne mě začalo koleno více bolet, v neděli se to stupňovalo, v pondělí jsem šel ještě do práce, ale z práce již kulhal, v úterý jsem zůstal doma a ve středu jsem šel k lékaři.

Dobrá zpráva je, že nešlo pravděpodobně o úraz a nic, co by mě vyřadilo na dlouhou dobu. Na druhou stranu jsem neprošel rentgenem ani specifickým vyšetřením, na ortopedii jsem objednán až za týden a půl. Přesto to vypadá jen na nějaký namožený / natažený sval. Mé léčení je tedy momentálně založeno na klidu, Voltarenu a Nimesilu na bolest, který nekonzumuji a nechávám si ho pouze pro případ nouze.

 

Fuck

Je to jen pár dní, co jsem doma, ale už cítím nebezpeční manifestace starého chování. Ano, nemůžu nikam chodit, nemůžu sportovat, sedím doma na prdeli a čumím do počítače – stav, ze kterého jsem byl většinu života nadšený, ale nyní už ho nechci jako standard. Není to ale novinka, svůj úpadek pociťuji delší dobu, domácí “vězení” tento problém pouze znásobilo.

Pomalu ale jistě povoluji uzdu zavedeným návykům, vzdělávám se mnohem méně, než bych si přál a místo vzdělávacích videí volím zábavná. Místo práce na svém projektu koukám na druhou sezónu Witchera. Když chci dělat něco produktivní, raději kliknu na ikonu hry Hearthstone.

 

Návyky

Pojďme se podívat na nové návyky, a to jakým způsobem je porušuji:

• Meditace – držím stabilně 20 minut denně, porušení opravdu jen ve výjimečných případech, většinou během dnů, kdy spím u známých.
• Vstávání – nevstávám ve stejný čas, občas si přispím. Každopádně nyní akceptuji, že vzhledem k tomu, že se léčím, mé tělo vyžaduje více spánku – spím i 9, 10 hodin denně, ale pro maximální efektivitu léčení nepravidelnost nyní toleruji. Již minulé týdny jsem ale pociťoval větší flexibilitu, co se vstávání i času stráveného spánkem týče.
• Chození spát – počítač vypínám už často i po deváté. Před spaním už se nevzdělávám. Medituji, sepíšu do tabulky na mobilu, co se mi během dne stalo, udělám večerní hygienu a jdu spát. Do mobilu bych se ale už koukat neměl, a místo toho bych měl poslouchat třeba audioknihu a počítač vypínat dřív než nyní. Nechodím spát vždy ve stejnou dobu, ale držím se podobného časového rámce – kolem desáté.
• Vzdělávání – vzdělávám se mnohem méně. Není to taková zábava, jako dopaminové injekce z hraní Hearthstone, koukání na zábavná videa nebo filmy či seriály. Sice si už neplatím Netflix, ale na druhou stranu mám zaplacené HBO Go.
• Strava – držím přerušovaný půst a jím jen v osmihodinovém denním okénku, což narušuji pouze ve výjimečných případech. Občas se stává, že se trochu přejím, nebo si koupím něco sladkého, co jsem dříve vůbec nejedl – jako třeba sušenky. O to je těžší se nekrmit, když jsem teď doma na židli a nemohu sportovat, ale držím to víceméně na uzdě. Přesto bych se rozhodně mohl stravovat lépe.
• Socializace – to, že nikam nemůžu neznamená, že bych nemohl více komunikovat s přáteli. Určitě by pro mě bylo lepší někomu zavolat a svěřit se, ale je to něco, co se musím naučit. Celkově bych mohl více komunikovat s lidmi, mám více času, proč ho nevyužít k socializaci či tvorbě kontaktů?
• Otužování – již týdny si dávám na konci každé sprchy pár vteřin ledové sprchy, občas ale nejdu s kohoutkem úplně doprava, nebo na sobě nechávám studenou vodu opravdu hodně krátkodobě.

Nyní jdu spát, v psaní článku budu pokračovat zítra.

Čtvrtek 27.1. 15:13

Přiznání

Dnes jsem celý den produktivní. Základem je to, že už ten proces přiznání “na papíře” (tento článek), který jsem večer začal psát, mi pomohl akceptovat realitu. Často je terapeutické jen to sdělení sám sobě: “mám tento problém, prožívám tyhle emoce”. Ať už si to napíšete, nakreslíte nebo řeknete ústně, samotná identifikace a uvědomění jsou silné nástroje ve zvládání svých emocí a zpracování myšlenek.

Můj blog pro mě tedy opravdu funguje tak, jak jsem chtěl – je to nejen informační kanál pro ostatní, kterým by mohli mé zážitky pomoci, ale zároveň terapeutický a kreativní nástroj pro mě samotného. A vždycky je lepší si přiznat chyby a hledat řešení nežli předstírat, že problémy neexistují.

 

Příčina

Nežli můžu řešit svůj problém, důležité je znát příčinu. Začnu malou lekcí z historie:

Dobré časy produkují slabé lidi. Slabí lidé jsou příčinou špatných časů. Špatné časy vytváří silné lidi. Díky silným lidem přijdou dobré časy.

Když si tento koncept převedu na svou osobní realitu, mohu zde najít lekci. Má změna byla následkem dlouhodobé nespokojenosti, a přinesla mi velkou spokojenost. S ní ale přišlo určité pohodlí. Když jsem byl spokojen, bylo jednoduché ztratit chuť i tempo a užívat si pohodu, a spolu s tím zůstávat v komfortní zóně.

 

Identita a smysl

Základní problém je, že jsem plně nepřevzal svou novou identitu. Ano, jsem změněný Lukáš, ale musím být i Lukáš, co je se neustále vzdělává a je produktivní. Musím převzít identitu úspěšného člověka, který se nebojí chodit mimo komfortní zónu, nebojí se riskovat a konfrontovat nepříjemné pravdy.

Zároveň musím najít smysl svého počínání. Pokud budu dělat věci jen pro sebe, potom budu těžko hledat motivaci, a časem vždycky spadnu zpět do komfortní zóny. Musím se nastavit především tak, aby má motivace směřovala k pomoci lidem. Jak jsem psal, mám problém začít pracovat na svém projektu, který v základu pomůže lidem. Bohužel jsem nad ním přemýšlet především jako zdroji úspěchu a financí, a to je za základní chyba – musím najít jinou perspektivu, tedy pomoc lidem a motivace se dostaví jako vedlejší efekt.

 

Plán

V první řadě musím být přísnější sám na sebe, a držet se nastavených návyků, protože v době rozkvětu mi režim přinesl skvělé výsledky. Méně odboček a výjimek, více pravidelnosti a jasně nastaveného režimu. Zároveň musím věnovat více času vzdělávání, protože je to cenná investice do budoucna.

Musím si sednou a sepsat si plán. Rozplánovat svůj projekt, ale i svůj celkový čas, alokovat si určitý čas každý den a tento plán plnit. Zábavu si nastavit pouze jako odměnu za splněné denní cíle. Díky plnění jasných časových úseků přijde i hodnotný krátkodobý stres, který je velice důležitý.

Krátkodobý stres je důležitým nástrojem pro motivaci i výkon. Naopak dlouhodobý stres, založený na určité příčině je nezdraví, protože se z něj stává úzkost.

 

Aplikace znalostí

Na svém blogu jsem napsal spoustu tipů pro produktivitu, ale realita je taková, že ne všechny jsem zkoušel. Měl bych tedy být méně teoretický, ale více praktický. Musím zkoušet a identifikovat systémy, které mě osobně vyhovují a budu díky nim produktivní.

A především, ve finále je to vše o vzdělávání. Když budu místo seriálů poslouchat podcasty, budu se vzdělávat a zároveň budu motivován jinými lidmi. Ano, není to tak jednoduché, zábavné a komfortní, ale je to správné a efektivní. Dobrá zpráva je, že můj projekt bude vyžadovat spoustu vzdělávání – což ale může být i jeden z důvodů, proč je těžké začít.

 

Dlouhodobý výhled

Jako u většiny věcí, je složité hledat motivaci pro cíl, který je vzdálený. Je snadné udělat práci pro zaměstnavatele nebo klienty, protože jde o jasné, krátkodobé požadavky. Není lehké ale plnit cíl, jehož výsledek je měsíce vzdálený. To je hlavní důvod, proč je těžké hubnout, cvičit nebo měnit návyky – výsledky bývají často viditelné až v delším časovém režimu.

Musím si tedy svůj projekt rozplánovat na hodiny, ty hodiny zanést do kalendáře a každý den si odškrtnou “Splněno”. Budu mít jasný cíl toho co dělat, a nebudu hledět měsíce daleko a říkat si, že to ještě počká a začnu zítra. A v nejhorším případě začnu pěti minutami denně, a vybuduji si stabilní návyk. Většinou je základní problém začít, protože náš mozek jde cestou odporu a dává nám mylnou, nafouklou představu toho, jak moc bude práce náročná.

 

Problémy

Život je plný problémů, a náš mozek je uzpůsoben na jejich řešení. Když v životě problémy nemáme, potom si je budeme sami podvědomě vytvářet. Díky tomu ale vznikají problémy, které jsou malicherné, nebo je vlastně nechceme řešit. Je tedy základem si stavět život tak, aby byl plný těch problémů, které nás baví řešit.

A to, že jsem momentálně zpomalil a hledám motivaci je částečně problém, který chci řešit. Je to další způsob, jak si něčím projít a nabrat zkušenosti, které mohu předat dál. Takže ač mé poslední týdny neodpovídají mým představám, mám možnost to změnit a problém vyřešit. A to, že přiznávám světu “zpomalil jsem a hledám cestu, jak dál” je jeden z prvních, důležitých kroků.

A jak to celé dopadne? Určitě vás budu informovat s nějakém z budoucích článků.