Měsíce příprav byli za mnou. Všechna ta teorie i jízdy ze mě měli udělat řidiče, který není postrachem pro ostatní účastníky silničního provozu. V cestě mi stály závěrečné zkoušky z autoškoly, které se skládají a teoretické části a jízdy.

Je středa a zítra nastupuji na svůj první pokus. Sedím v zaměstnání a více než na práci se soustředím na dohánění dodatečných znalostí a hledání posledních střípků informací. Jsem připraven a nastavuji se psychologicky pozitivně, ale zároveň při pohledu na bílou zeď vím, že moucha se na ní může vysrat kdykoliv a pravděpodobně tomu nezabráním.

Příprava

Ač jsem si věřil, co se testů týče, a všechny otázky jsem si pár dní před závěrečkami ještě zopakoval, studoval jsem i další teorii. Zaprvé jsem se učil něco málo o technice, protože jsem nevěděl téměř nic – jaké kapaliny auto má, jaká světla má (což je problém v přehledné formě najít) a tak dále.

Poté jsem se zaměřil i na Havlíčkův Brod, ve kterém mám závěrečné zkoušky jet. Prošel jsem si poznámky z jízd, a zároveň jsem využil Google Street View a zkouknul ty nejtěžší křižovatky na fotkách. Také jsem si na internetu našel, jaké nejčastější chyby vedou k vyloučení. Vytisknul jsem si pár stran z manuálu vozidla autoškoly – ovládání světel, stěračů atd. Cítil jsem se připraven a šel jsem spát.

Dobré ráno

Jelikož jsem měl být nastoupený v 6:30 u městského úřadu, měl jsem budík nastaven na 5:30. Usnout se mi v mé posteli podařilo snadno už v deset hodin, což je běžná doba, kdy chodím spát. Když jsem se ale v noci ve tři hodiny probudil a vzpomněl si, co mě čeká, měl jsem problém se vrátit do souvislého spánku. Nakonec jsem vstával lehce nedospalý v 5:20.

Po ranní hygieně a obléknutí jsem si nezapomněl do batůžku zabalit pitnou vodu. Pokud bych byl zvyklý snídat, rozhodně bych se najedl, ale jelikož jsem držel přerušovaný půst 16/8, nechtěl jsem narušovat zavedený návyk – snídani jsem proto vynechal. Pěšky jsem se vydal za úsvitu na druhý konec města, kde byl sraz před budovou městského úřadu.

Ranní rozcvička

Procházka po ránu mě příjemně nabila energií. Na místo jsem dorazil dřív a již bylo vidět, že před budovou čeká několik dalších zájemců o řidičský průkaz. Měl jsem ještě pár minut čas, a tak jsem se šel projít a podívat na nejbližší křižovatky a ulice v okolí. Poté jsem se vrátil před úřad a viděl, jak přijíždí náš instruktor s vozidlem autoškoly.

Po vystoupení z auta nás svolal do kroužku a demonstroval, co po nás bude chtít komisař ukázat na autě - jednalo se o otevření a zavření kapoty motoru a identifikace nádrží pro kapaliny - olej, chladící kapalina, brzdová kapalina a kapalina do odstřikovačů. Dále je nutná kontrola pneumatik, která je vlastně jen optická s nutnou znalostí hloubky dezénu (1.6 mm u letních pneumatik auta, 4 mm u zimních). Nakonec se kontrolují všechna světla, z nichž u kontroly brzdových a zpátečky musí asistovat druhá osoba, v tomto případě instruktor. Jako jediný jsem si dělal poznámky, i když jsem to teoreticky vše znal.

Čekačka

Poté, co jsme byli zasvěceny do tajů technické přípravy pro rok 2022 jsme šli dovnitř budovy a posadili se v čekárně, ze které byl dobrý výhled na parkoviště. Bylo tedy snadno vidět, jak odjíždí a přijíždí všechna vozidla, včetně těch autoškoly. V čekárně nás bylo v tu chvíli bez instruktora pět, dva kluci, dvě holky a já. Během chvilky dorazila i další studentka, která měla zpoždění. Včetně mě se jednalo o šest adeptů z naší autoškoly, z nichž já byl jednoznačně nejstarší.

Z dostupných informací jsem poskládal, že dva pánové dělají jízdy již podruhé, dvě děvčata dělají zkoušky poprvé jako já a jedna studentka, ta, co dorazila později, dělá jízdu potřetí – pokud se jí to nyní nepodaří, bude muset zopakovat část jízd, nežli bude moci dělat závěrečné zkoušky znovu. Instruktor si od nás vzal občanské průkazy a šel zařídit registrace.

Ticho před bouří

Ticho v čekárně dočasně rozbil příchod dalších čtyř lidí z jiné autoškoly, po jejich usazení jsme se navrátili k pohřební náladě. Řekl jsem si, že je to ideální chvíle pro opuštění mé komfortní zóny, a zeptal jsem se tedy nahlas osob, kteří zkoušky opakují, zda by nám mohli sdělit, proč neuspěli a na co si dát pozor. Oba z mužů byli vyhozeni z první zkoušky za překročení povolené rychlosti. Studentka, co dělala jízdy potřetí, měla komplikovanější vysvětlení, obsahující špatné najetí do ulice.

Než jsem zjistil víc, navrátil se instruktor, vrátil nám občanky a dal nám pokyn jít uhradit na pokladnu správní poplatek 700 Kč. Vydali jsme se tedy hromadně k okénku pokladny a jeden po druhém uhradili požadovanou částku. Poté jsme se seskupili pod schody do vyšších pater a čekali, co se bude dít dál. Instruktor nám řekl, že vše je připraveno a nyní jen čekáme na příchod komisaře.

Meditace

Stál jsem na místě mezi schody, dveřmi na pánský a dámský záchod a odpadkovými koši. Nejsem již zvyklý stát na místě, podobné situace využívám pro chůzi, a tak jsem se pomalu pochyboval v prostoru dvou metrů čtverečních. Na komisaře s námi čekali i studenti druhé autoškoly. Čekání jsem využil k lehkému pohybu a zároveň občasné meditaci s otevřenýma očima. V tuto chvíli jsem nebyl nijak nervózní.

Po půl hodině se konečně ukázal komisař, který nám dal pokyn, abychom ho následovali po schodech do prvního patra. Osoby, které zkoušky opakovali a měli již teorii za sebou, nás nenásledovali. Vedl jsem celou smečku průkazochtivých jedinců a následoval komisaře, který nás zavedl do zkušební místnosti. Uprostřed místnosti byli rozmístěné židle zhruba pro 15 osob, a po okrajích místnosti byli stoly s počítači. Mezi monitory byli umístěné dřevěné desky pro soukromí a omezení pravděpodobnosti podvádění. Působilo to na mě, jak kdybych strčil prkno mezi dva pisoáry, ale stejně bych viděl holý zadek a vyčnívající ochlupení kamioňáka stojícího vedle.

Místnost plná židlí

Jako první jsme se usadili na židle uprostřed místnosti. Sedl jsem si hned do první řady ale úplně vlevo, abych svou výškou neblokoval výhled ostatním. Komisař nás nejprve poučil o zkoušce z jízdy a o tom, že hlavní požadavek je svižná a bezpečná jízda, demonstrující naši schopnost samostatně řídit. K pokynům k jízdě se ještě vrátíme, protože je obdržím znovu v samotném autě.

Následně jsme obdrželi pokyny k teoretické zkoušce. Všechny informace byli jasné a srozumitelné, jejich sdělení trvalo asi 5 minut. Nemyslím si, že byl někdo zmaten, pokud by měl s podobnými informacemi problém, pak bych ho pravděpodobně za volantem vidět nechtěl. Po úvodní přednášce jsme dostali pokyn, abychom si zabrali místo u počítače. Vzhledem k mé výhodné lokalitě vepředu a vlevo jsem udělal dva kroky a byl jsem u svého testovacího stroje.

Test z teorie

Počítače byli již zapnuté, nejprve jsem tedy naťukal dlouhý kód, který jsem obdržel na protokolu. V tu chvíli najel cvičný test, který vás seznámí s prostředím a zároveň testuje možnou barvoslepost či jiný druh omezení, které by mohlo ovlivnit výsledek. Po cvičném testu, který zabral pár kliknutí, jsem šel ke komisaři, podepsal protokol a on mi vzdáleně spustil již reálný test.

Každou otázku jsem si v klidu a podrobně přečetl, abych neudělal zbytečnou chybu, a označil odpovědi. Když jsem měl všech 25 otázek hotových, projel jsem je od začátku ještě jednou abych se ujistil, že jsem někde třeba neklikl špatně nebo neměl nějaký zkrat v hlavě. Problém mi dělala pouze jedna otázka, která patřila do série nově zveřejněných – odhadl jsem její řešení za použití logiky. Za pár minut jsem měl test hotov a kliknul na jeho ukončení a odeslání odpovědí.

Zhodnocení

Maximální bodové hodnocení u testu je 50 bodů a pro úspěšnou zkoušku je nutné jich mít alespoň 43. Po ukončení testu se ihned dozvíte výsledek, v mém případě šlo o plný počet bodů. Jako první a s úsměvem jsem se odebral ke komisaři, který mi zapsal body do protokolu a ten mi pak předal. Převzal jsem desky a odebral se zpět do čekárny.

V čekárně byla slečna, která dělala jízdy napotřetí. Pustili jsme se do řeči a zjistili, že bydlí pár domů ode mě a jedná se o dceru kamaráda. Venku začalo pršet a měla dotaz na ovládání stěrač. Abych demonstroval svou předvídavost, vyndal jsem z kapsy svých několik A5 výtisků s vybranými stranami manuálu auta, našel stránku s ovládáním stěračů a papír ji podal. Překvapeně poděkovala a během chvíle si ovládání nastudovala.

Pokec

Chvíli potom, co jsme se oba zasmáli tomu, že jsme si projížděli některé části města na Google Street View, dorazily další dvě slečny z naší autoškolové skupinky. Obě v teoretickém testu také prospěly s průměrným výsledkem 46 bodů. Ještě se jim ani nestačili zahřát židle, když se vrátilo vozidlo autoškoly – druhý z mužů měl již ukončenou svou opravnou jízdu.

Za chvíli přišel do čekárny instruktor a dle jeho slov to jeden z mužů udělal a druhý ne. Na řadě byla studentka, které šlo o vše – třetí jízda. Popřáli jsme jí hodně štěstí a sledovali, jak nasedá do auta a odjíždí z parkovacího místa vyhrazeného pro autoškolu splnit svou zákonnou povinnost. Dámy mi řekli, že jsou hodně nervózní a jestli by mi to nevadilo, šly by rády přede mnou. Neměl jsem s tím problém a jejich požadavku vyhověl. Ano, fungovalo to tak, že pořadí jízd jsme si určovali samy dle domluvy.

Vrm vrm

Když jsme viděli vozidlo autoškoly vracející se na parkoviště, nešlo o dobré znamení. Běžná jízda totiž trvá 20 až 30 minut, v tomto případě se jednalo o pouhých 10. Po vystoupení slečny z vozu bylo na jejim výrazu patrné, že ani napotřetí se jí jízda nepodařila. Mezitím již dost nervózně přešlapovala v čekárně studentka, která byla další na řadě.

Doporučil jsem jí, aby se venku na vzduchu pořádně nadechla a vydechla a popřál hodně štěstí. Po jejím odchodu jsem v čekárně zbyl jen já s poslední adeptkou, která vypadala jen lehce nervózně. Povídali jsme si o její škole a koníčcích, ale dlouho to netrvalo, protože za osm minut se vozidlo autoškoly vrátilo zpět – další neúspěšná jízda.

Příprava

Poslední studentka se vydala na svou jízdu, a já se začal psychologicky připravovat. Byl jsem jen trochu nervózní, ale měl jsem situaci zcela pod kontrolou – byla to chvíle, kdy jsem uznal hodnotu dlouhodobé meditace a důležitost základní emoční inteligence.

Řekl jsem si, že se podívám, jak vyjede z parkoviště, potom si dojdu na záchod a možná půjdu ven na vzduch. Ačkoliv déšť ustal, foukal tam silný vítr. Po technické kontrole sleduji vozidlo autoškoly, které vyjíždí z parkoviště. Řidička nedala přednost autům na silnici, zacouvala ihned zpět, vypnula motor a neúspěšná jízda byla hotová.

Honem honem

Jelikož jsem nečekal tak rychlé střídání, přesunul jsem se rychlým pohupováním na nedalekou toaletu. To poslední, co bych chtěl během svého testu řešit je močový měchýř a nutkání k jeho vyprázdnění. Tahle taktika by možná byla vhodná pro rychlou jízdu, ale ne pro závěrečné zkoušky z autoškoly. Po vykonání potřeby jsem rychlým tempem opustil záchod a směřoval zpět k čekárně.

“Tady jste”, prohlásil instruktor. “Jdeme na to”. Vzal jsem si batoh, desky s dokumenty, nadechl se a následoval instruktora ven, kde mě čekala má jízda.

Zakončení ve článku Jak jsem dělal autoškolu - závěrečné zkoušky - jízda